Moje letní zážitky červenec 2017 (pro rodinu a známé)

Sobota 1/7/2017: Pracuju od 10 do 20h. Nejvíce času trávím umýváním jachty z vnějšku s Pauline. Celkem mě to na čerstvém vzduchu baví.


Neděle 2/7/2017: O půl deváté ráno vyjíždíme natankovat palivo do vedlejšího přístavu. Kapitán manévruje s lodí z prostředního decku. Z tadyma taky visí tzv.fenders- chrániče lodi proti poškrábání či nárazu- takové obří černé nebo tmavěmodré klobásky, co můžete vidět na bocích lodí. Mojí starostí je kontrolovat, jestli jsou fenders ve správné výšce, když někam vjíždíme nebo zacouváváme, aby nedošlo ke škrábnutí nebo tak. Dneska jedno musím spustit níž, jinak se odřeme o starý černý chránič, co je na benzínce pro lodě. Kapitán zrovna stojí na místě, kam potřebuju jít. Je poněkud nervózní a odžduchne mě (get out of my way). Tím pádem nemůžu spustit chránič níž ve správný čas a dojde k odření. Nic mi na to neřekne, asi tuší, že to tak trochu zavinil. Někdy je pěkně protivný. Po ránu je lepší na něho nemluvit vůbec. Odpoledne už na něho mluvit jde, ale jen v krátkých větách, protože jinak je to podle něho boring nebo rubbish nebo whatever. Charakterem, pohyby i postavou mi připomíná Petera Griffina z Family Guy. Když ho vidím, hned si vzpomenu na Petera. Večer po sedmé přijíždí majitel lodi. Dnes pozval některé členy své rodiny na večeři a prohlídku lodi. Servíruje Richard a já funguju jako spojka mezi kuchyní a Richardem. Kolem 23 h majitel odjíždí. Konečně možu jít spát.

Pondělí 3/7/2017: Dnes vyjíždíme v 9 ráno z Imperie. Ve 13h vyzvedáváme majitele s rodinou ve francouzském Mentonu. Jsou to Němci, celkem sympatičtí, zatím nemají žádné extra požadavky a působí celkem normálně. Majitelova manželka vypadá jak Kečitka z Chippa a Dejla, majitel vypadá jak herec William Defoe s pořádným habsburským předkusem. Kuchařka Barbara se za posledních pár dnů zlepšila ve vaření. Jednou udělala dobrý hovězí steak a pak taky špagety vongole (ty se jí moc nepovedly, protože použila celozrnné těstoviny). Trochu má problém s časováním jídla pro naše hosty, hlavní chod má celkem dlouhé zpoždění při servírování skoro pokaždé. Jdu spát v jednu ráno.

Úterý 4/7/2017: Dnes jsem se do růžova opravdu nevyspala. Loď v noci praskala a nejvíc vrzaly dveře od koupelny v naší kabině. Barbara mývá velká zpoždění s hlavním chodem, někdy i se všemi chody. To Richarda štve, protože hosté na něho tázavě hladově čumí (jakože kde je jídlo) a on se na ně musí blbě usmívat nebo se radši dívá jinam. Bývá tedy dost nervózní. Barbaru to nechává chladnou a poklidně vše pokládá na talířky a hraje si s prezentací. Já a Pauline z toho máme prdel a bavíme se na jejich účet. Já jinak při servírování funguju jako spojka mezi kuchyní, která, pokud bych loď převedla na dům, je ve sklepě, pak je přízemí, první patro a Richard obvykle servíruje v druhém patře. Komunikace probíhá přes vysílačky, jídlo se posílá nahoru výtahem. Vlezou se tam jen dva talíře, tak další talíře nosíme nahoru já s Pauline- máme totiž šest hostů.

Středa 5/7/2017: S Richardem máme rozdělené role. On vstává dřív a chystá stůl na snídani. Já vstávám později a uklízím kabiny hostů. Během toho, co Richard servíruje snídani, já ještě dodělávám kabiny. On mi pak po snídani posílá špinavé nádobí výtahem do prvního patra a já je dávám do myčky. Dále peru a žehlím. Zatím toho moc na žehlení nemám. Po jedné začínáme chystat stůl na oběd. Chystáme většinou spolu. On pak servíruje, já checkuju pořádek v kabinách a také nosím jídlo nahoru. Po obědě zas uklízíme špinavé nádobí. Stůl na večeři opět chystáme spolu. Během večeře, po deváté, připravuju kabiny na noční režim, on servíruje, a pak uklízíme nádobí. Richard jde kolem jedenácté spát a já jsem vzhůru do doby, než hosté odejdou spát. Většinou je to kolem jedné. Během celého dne mám mnoho příležitostí na to, abych si sedla, pojedla, osprchovala se, udělala čaj, psala blog nebo si šla dát šlofíka. V porovnání s minulým rokem je pro mě tenhle job jak prázdniny. Minulé tři léta jsem tohle všechno dělala sama a teď jsme na to dva.

Čtvrtek 6/7/2017: Dnes celkem makačka. K našim šesti hostům přibyli další čtyři. Museli jsme připravovat dvě kabiny během dopoledne. Oběd byl pro 6, večeře pro 10. Jsou tu 4 děcka kolem 10 let, které dělají šílený bordel. Taky mě sere au-pairka německé rodiny, která si neustále otírá řasenku do bílého ručníku. Jde to blbě oprat. Večer jsem jí řekla, jestli by to nemohla přestat dělat, a nachystala jsem jí odličovací ubrousky. Zítra po obědě všichni vypadnou. To ovšem neznamená, že teď budeme mít volno. Už v sobotu nabíráme první charter v Monaku- 12 lidí z Belgie a Francie. Jeden z nich vyhrál v loterii, tak si objednal jachtu za cca 3,5 mega na týden- nás.

Pátek 7/7/2017: Dnes opět makačka. Hosté po třetí odjeli. S lodí se přesouváme do Ville France, kde budeme na kotvě. Už během přesunu s Richardem převlékáme povlečení v šesti kabinách. Já čistím a leštím koupelny, on žehlí povlečené postele, aby vše bylo dokonalé. Na zítra si necháváme utírání prachu a vysávání. Končíme kolem sedmé. Jdu si na chvíli lehnout na deck a vyhřívám se na slunku, než mi začne být zima. Pak se přesouvám do kabiny. Loď je hýbe jak crazy a konstrukce dost hlasitě praská. Musíme přejet jinam, kde je to klidnější.

Sobota 8/7/2017: Já a Barbara vyrážíme po deváté nakupovat pro charter do Monaca. Jedeme vlakem- je to jen cca 20 min cesty. Předtím se však stavujeme na kafé, kde obě navštívíme wc. Zpravidla cca do deseti minut od doby, kdy se má noha dotkne pevné země, musím jít neprodleně vykonat nb 2. Evidentně to tak nemám jen já. Vlak nám jede v 10.44, v Monte Carlu jsme po jedenácté. Jdeme na informace a ptáme se, jak se dostat do Carrefouru. Není to daleko od nádraží. Po cestě se stavujeme v Decathlonu- kupuju si žabky. Pak jdeme do lékárny- Barbara si kupuje pořádné pracovní boty, já pořádný šampón na vlasy. Konečně se ocitáme v supermarketu. Každá bereme vozík a rozdělujeme se. Zaplnit první vozík mi trvá dlouho. První beru několik balíků chleba, pak jdu na hygienické potřeby- kupuju kartáčky na zuby, odličovací tampóny, atd. Pokračuju dál a beru několik balení papírových ubrousků s různými motivy. Kupuju si kalhotky a kraťasy na spaní. Tablety do myčky, jar, čaje, kapsule do kávovaru, několik druhů musli a lupínků, ovesné vločky, marmelády, brambůrky, olivy, čokolády, gumídky, maršmelouny, několik kilo různých druhů ovoce, hnědý a bílý cukr, gluten free různé křupky, to vše v několika baleních dle mého odhadu pro 12 lidí na týden a některé portaviny beru i pro šesti člennou posádku. Košík je plný. Odstavuju ho na méně frekventovaném místě a jdu pro druhý. Ten zaplním velice rychle láhvemi s vodou. Týpek z ochranky se moc netváří, ale snažím se s ním laškovat. Funguje to, odstavuju druhý vozík a jdu pro třetí. Ten zaplním taky rychle. Další voda, džusy, kola, ledový čaj atd. Jedu podle listu preferencí našich budoucích hostů, už vše mám. Je po třetí hodině. Barbara taky už odstavila dva vozíky. Nejsu si jistá, kolik mám celkem vody- kupovala jsem bublinkou i bez bublinek, láhve 0,5l, 1l a 1,5l, pro hosty Evian a posádku bezejmennou. Začínám být nervózní. Hledám Barbaru a snažím se ji popohnat. Dodávka je do tří hodin od nákupu. V osm dojedou noví hosté. Konečně se dostáváme k pokladně. Barbara ještě nemá vše a furt odbíhá, já skládám na pás. Celý proces trvá tak hodinu. Do toho nám volá kapitán a říká, že American Express karta je na věci pro posádku, a ta druhá na věci pro charter. Paráda, už nám víc jak půlku namarkovali a vše je mix. Většinu platíme kartou pro charter a posledních pár věcí oddělujeme a platíme American Expressem, aby se neřeklo, celkem to dělá skoro 3000 Eur (75 000 Kč). Chytáme autobus a ten zastavuje přímo před přístavem v Monaku, kam se naše loď během tohoto nákupu přesunula. Nechce se nám jít tak rychle zpět, tak jdeme na kafé. Naproti kavárny je obchod Longchamp- jdu obkouknout kabelky. Jedna se mi líbí, je ve slevě, ale má šílenou barvu. Chvíli se bavím s prodavačkou anglicky, má východoevropský přízvuk. Slovenka. Přecházím do češtiny, ale jsem tak zblblá, že mám problém seskládat věty dohromady podle pořadí slov. Vracíme se na loď kolem páté. Čelíme velké kritice, že nám to tak dlouho trvalo. Říkám Richardovi, že příště může jít nakupovat on. Chlápek s dodávkou přijíždí po šesté. Musíme to přenést na jachtu a uložit. Dodávka jede na dvakrát. Podruhé přijíždí o půl sedmé. Dostáváme zprávu, že naši charteroví hosté přijedou už kolem sedmé. Paráda. Smrdím potem, ale nemám ani čas se vysprchovat. Hážu na sebe uniformu a už je vítám u vchodu. Bylo to tak tak, ale zvládli jsme to. Hosté si dávají drink na sun decku- Richard před nimi rozbil několik sklenek se šampáněm- dobrý začátek. Po deváté vyráží do restaurace. Všichni z posádky mají volno, já musím čekat na hosty. Kolem jedné ráno se vrací první skupinka, po chvíli zbytek se třemi lidmi navíc. Otevírám obrovskou flašku vína, rozflákám před nimi jednu sklenku a jsem vzhůru až do pěti do rána.

Středa 12/7/2017: Dnes se týpek, co vyhrál v tom euro jackpotu, málem utopil. Byli jsme na kotvě u Pamplona beach ve Francii. Hosté šli na oběd do restaurace na pláži. Když se vrátili, tak naskákali do moře přímo z lodě. No a tady tento týpek se ocitl trochu dál od lodi, a protože trochu foukal vítr a byly vlnky, tak mu nešlo doplavat zpět k lodi. Začal panikařit a začal se topit. Naštěstí s ním plaval jeden z jeho kámošů, který se mu snažil pomoct. Mezitím to zpozorovala posádka. Kapitán s inženýrem naskočili do motorového člunu a jeli je zachránit. Inženýr musel skočit do vody v uniformě, aby ho mohli vytáhnout z vody. No, pěkná podívaná. Týpek pak asi do půlnoci nevycházel ze své kabiny. Jen si objednal meloun a jahody. Kolem půlnoci pak vylezl a zapálil si jointa.

Čtvrtek 13/7/2017: Odpoledne přijíždíme do Cannes. Hosté nás zvou na sun deck na víno a na ohňostroj. V deset večer začíná ohňostroj na počest Bastily. Před samotným začátkem se drží hodina ticha za oběti loňského ataku v Nice. Dávám se dvě sklenky bílého vína. Výborné- Pinot Gris 2015, Wolfberger (Alsace Grand Cru Eichberg). Jsem lehce opilá, protože posledních deset dní lajdačím s pravidelných přísunem alkoholu.

Neděle 16/7/2017: Poslední půlden. Kolem poledne přijíždíme do Monaka. Dnes mi to s fenders jde. Všichni s nadějí očekáváme nějaké to dýško. Otázkou je kolik? Na internetu se píše 5-15 % odvozených od ceny charteru by mělo být pro posádku, ale taky nemusí nechat nic- což by bylo bez srandy pěkné buranství. Chvilku poté, co hosté odejdou a my už sedíc u oběda, přichází kapitán a nese výslužku. Překvapivě dobrou! Před pátou opouštím loď a jdu se projít po městě. Kupuju si nové šaty. Kolem kasina je hodně lidí. Samí boháči nebo lidi, co si na ně hrají. Hlouček asi 100 lidí si dělá selfie před kasínem, jedna ženská se tam sama natáčí na telefon a dělá při tom pohyby jak Marylin Monroe v bílých šatech. Je mi z toho blbě. Dál vidím hodně mladých holek s přifouklými ňadry a kačeřími pysky se značkovýma kabelkama. Chlapi zas nosí upnuté světlé tříčtvrťáky, značkový pásek a hodinky a pólo nebo košili zakasané do gatí. Vlasy mají po bocích vyholené, jak asi 99 % fotbalistů. No prostě hnus. Hodně z nich jsou Rusáci. Další charter nevím, kdy máme, ale rozhodně ocením, když se aspoň týden nebude nic dít. Mám jakousi vyrážku pod oběma pažemi, bolí mě v krku a bolí mě úplně celé tělo.

Čtvrtek 20/7/2017: Po několika dnech strávených na kotvě před přístavem v Cannes, kde jsme čekali na to, jestli příští den máme další charter nebo ne, odjíždíme do Impérie do přístavu.

Úterý 25/7/2017: Dnes jedeme natankovat na benzínku. loď se opět odírá na tom stejném místě jak při předchozím tankování. Vyjíždíme směr Cannes.

Středa 26/7/2017: Jsme v Cannes v přístavu. Od rána dolaďujeme drobné detaily. Ve 12 začíná charter, tak první postáváme, po chvíli posedáváme v uniformách na aft decku. O půl druhé přichází kapitán s informací, že jde potkat naše hosty do jejich hotelu, kde spali předcházející noc, ve tři hodiny odpoledne, takže máme být nachystaní na 15:30. Před čtvrtou přijíždí první taxík. Z něho vylézá mladá holka- v tento moment je potvrzeno naše očekávání. Paráda-  moje první zkušenost se šlapkami začíná. Chartery se šlapkami nepatří mezi nejoblíbenější, podle toho, co jsem tak slyšela. Podávám jí ruku na uvítání, podává mi ruku a la leklá ryba a ani se na mě nepodívá. Myslím si, že je to proto, že se za sebe tak stydí, protože je jasné, že my víme, čím se živí. Po chvíli přijíždí další taxíky. Pět borců- jeden z nich je butler těch čtyřech Saudů. Jsou to mladí, celkem pohlední kluci. Říkáme si, na co potřebují šlapky? V klidu by mohli sbalit nějaké buchty v baru. Dále vylézají ven z taxíku další děvčata. Jmena si nepamatuju. Dvě jsou z Brazílie, dvě z USA, jedna Italka, Švédka a Maďarka. Dobré- žádná Češka nebo Slovenka. Většina z nich má umělé kozy a pysky. Postavy mají pěkné, po ksichtě- žádné krasavice. Kabelky Gucci, Louis Vuitton, Chloé, hodinky Rolex, boty Valentino i obyčejné značky, oblečení mají Zara, Mango, HM a podobné shity. Švédka mi dává hned oprat její věci- vše je z uměliny, tak to ani nemůžu dát do sušičky a musím vše pověsit v mé miniaturní prádelně. Jen co se zabydleli, už napouštíme vířivku. Po dvou hodinách se už oba tábory spřátelily natolik, že se odebírají na společné lože. Pak vyráží do města na večeři a drinky. Já sloužím jen do dvou. Noční šichtu si bere Richard, abych nemusela tolik trpět. Butler zůstává na lodi a pomáhá mi uklízet kabiny, ale jen ty saudské. Svým páníčkům taky vybalil kufry. Ze všech koupelen mi naházel ručníky na zem-  jakože špinavé. Říkám mu, že tady se mění ručníky po třech dnech. On mi říká, že musím měnit po každém použití. Já na to, že toto je loď a ne hotel, že mám jen dvě sušičky a že nemám šanci za den usušit tolik věcí. On na to, že řekne páníčkovi, ať mi dá obálku se speciální odměnou jen pro mě. Na to mu říkám, ať na to zapomene a když už, ať dá víc peněz celé posádce, protože já o žádnou individuální odměnu nestojím. Měním ručníky a ve dvě jdu spát.

Čtvrtek 27/7/2017: Jedeme do S. Tropez. Hosté snídají kolem druhé odpoledne, protože pařili na lodi až do sedmi ráno. Jdu do kabin. Kabiny děvčat jsou jako po výbuchu bomby- na zemi otevřené kufry s naházenýma hadrama, botama a kabelkama, prostěradlo od krve, polštáře a ručníky černé a oranžové od makeupu, v koupelně všechno poťapkané oranžovýma otiskama prstů a na zemi milion dlouhých vlasů jak z koňa. Sedm děvčat sdílí dvě kabiny pro 4 lidi. Ode dneška jich bude jen pět. Dvě Američanky se urazily, když zjistily, že ostatní holky jsou šlapky, a opouští loď. Kabiny Saudů také nejsou perfektně udržované. Jeden pokoj má prostěradlo i podlahu od krve, záchod posraný, další pokoj záchod posraný a použitý kondom na posteli, další pokoj posraný záchod a poslední pokoj lehce poblitý záchod a místo utírání zadku papírem týpek použil ručník- tento týpek je nehorázně tlustý a dává mi vyprat i jeho posrané bílé trenýrky. Posrává se asi permanentně, protože hnědá čára na zadku od trenek nejde vyprat ani na 60 stupňů za použití silných odskvrňovačů. Říkáme si, která bude muset mrdat s tímto týpkem, vyhrála černého Petra. Su nasraná a hážu na Saudy nepřátelské pohledy. Suverénně mi hází ručníky na zem po jednom použití a já je zase věším zpět pro opětovné použití. Dělá mi to velké potěšení. Hajzlové jedni rozežraní!

Pátek 28/7/2017: Dnes přejíždíme se S. Tropez do Cannes do přístavu. Přijíždíme kolem sedmé odpoledne. Po dvou hodinách a zaplacení parkovného cca 800 Eur na noc přichází naši hosté s novým nápadem. Místo strávení noci v Cannes chtějí jen do Monaka. Kapitán svoluje. Kolem půlnoci přijíždíme do Monaka. Musíme být na kotvě, protože nemáme zabookovaný přístav a navíc tak pozdě se už do žádného přístavu nedostaneme. Moře je rozbouřené a loď se dost houpe. To samé člun, na kterém musíme převést hosty do města. Jedna děvčica dostává panický záchvat, protože neumí plavat. Další si myslí, že přejde dírkovanou dřevenou platformu lodi a vleze do hodně se hýbajícího člunu v jehlách. Kapitán jí přikazuje, ať si sundá boty. Otrávené provaluje bulvy a sundává. Chtěla bych ju vidět, co by dělala, kdyby se jí podpatek zabořil do díry. Ještě ani nevyjeli a už jsou všichni mokří jak myši a piští. Poté, co se posádka vrací na loď, přejíždíme na klidnější místo do Ville France ve francii. Naši hosté se sem po pařbě v Monaku budou muset dostat taxíkem. 

Sobota 29/7/2017: Dnes přejíždíme do S. Tropez. Říkám si, zdali naši hosté vůbec znají mapu jižní Francie, protože místo klasického kolečka přejíždíme tam a zpátky jak kokoti a hýříme palivem a zbytečně znečišťujeme moře. Navíc se nám posrala platforma s člunem, která jezdí navrch a důle, podle potřeby spuštění člunu. Pauline je nasraná na kapitána, protože si myslí, že to je kvůli tomu, že jsme včera jeli v debilním počasí do Monaka.

Neděle 30/7/2017: Naši hosté musí opustit loď kolem poledne- je to pravidlo, které je i ve smlouvě. Několik z nich ještě stihne snídani kolem jedenácté. Najednou je slyšet šílené ženské křičení. Hosté na mě tázavě hledí. Myslím si, že to je jedna z holek, která se hádá o peníze s některým ze Saudů. Je pro mě velkým překvapením, když zjišťuji, že to ječí Pauline na Gabiho- našeho inženýra, a pak na kapitána. Říkám jí do vysílačky, ať se klidní, že to je slyšet. Naprosto neprofesionální. Vyhazov na minutu. Bohužel, na naší lodi se to přejde jakoby nic, protože kapitán nemá tvrdé koule a je do ní asi platonicky zamilovaný. Pauline je mate, tak si myslí, že nemusí nic dělat. Její práce spočívá v tom, že musí umývat loď zvenku, dál drobná administrativa a v případě indispozice kapitána může převzít kontrolu nad lodí, i když pochybuju, že by dokázala zaparkovat, dále jezdí s člunem a rozváží hosty. Jako kamarádka je ok, jako pracovnice je dost pomalá a líná. Furt si stěžuje, kolik toho má na práci a nikdy ji nevidíme umývat loď. Je dost vznětlivá a hrdá. Pokaždé se před jídlem pokřižuje a je věřící. S některými členy posádky nevychází moc dobře, minulý rok nevycházela snad skoro s nikým, podle toho co sama říká, i co říkají ostatní. Pravděpodobně má něco s kapitánem. Typická křesťanka se špatným svědomím, co musí vykoupit své hříchy pravidelným modlením, aby mohla znovu hřešit. Nejí skoro nic- jen hranolky, pizzu, celozrnný chleba, celozrnné těstoviny, celozrnnou rýži, bílou rybu, kuře, zeleninu, zmrzlinu a pije víno. Jednomu ze Saudů letí letadlo do Rijádu v 14:30. Holce z Maďarska taky- říká, že má zítra focení. Asi houževnatá modelka, která se snaží prorazit za každou cenu. Oba odjíždí ve dvanáct- to už jsme opět v Cannes v přístavu. Zbytek nám projevuje respekt tím, že se až cca do pěti odpoledne povalují na postelích. Meškají letadlo v 14:30 na Ibizu. Od dvanácti je už neobsluhujeme. Kapitán nám řekl, ať se jdeme projít nebo schovat do kabin, aby po nás náhodou něco nechtěli. Nakonec odjíždí a nechávají nám celkem dobré dýško na to, že tu byli jen 4 noci. Tlusťoch odjíždí sexuálně neposkvrněn. Jdu se projít, kupuju si džínsovou bundu a šaty, v japonské restauraci si dávám Ramen (v tomto případě škoda peněz), volám mamce a taťkovi- dopodrobna jim vysvětluju svou finanční situaci a nechutné Saudy, po 40 minutách volání zjišťuju, že asi metr ode mě celou dobu seděly tři Slovenky, které mě musely velice dobře slyšet, a vracím se na loď. Je tam už nový inženýr z Polska, který se po dvou měsících střídá s inženýrem z Rumunska. Rumun Gabi teď ale odchází na novou loď. Kapitána jeho nové lodi znám. Kdysi jsem pro něho cca dva týdny pracovala na day work v Barceloně. Gabi si bere kufr a vyráží do druhého přístavu v Cannes, kde se tato loď nachází. Já ho doprovázím. Říkám si, skvělá příležitost se připomenout tomuto kapitánovi a zároveň říct pápá Gabimu, kterého mám velice ráda. Dávám si pivo, ostatní pijí víno.  Je tam celá posádka, tak se seznamuji- mají celkem sympatického deckhanda z Jižní Afriky (Jižáci jsou obyčejně namyšlení idioti). Kapitán si mě nepamatuje vizuálně, ale pamatuje si, že jsem tam kdysi něco pomáhala. Je to příjemný, veselý a spontální člověk, úplný opak našeho kapitána. Navzdory vzájemné odlišnosti jsou dobří přátelé. Ve tři ráno se vracím na naši loď v podnapilém stavu. Někdo už nadzvedl a zatáhl můstek, takže se nemám jak dostat na palubu. Volám Pauline, pak Barbaře. Je už 3:30 ráno a ani jedna nezvedá. Nakonec mi Pauline přichází na pomoc. Barbara je taky vzhůru, tak ještě tak minimálně půl hodiny všechny kecáme u nás na pokoji.

Pondělí  31/7/2017: Odjíždíme do La Ciotat na opravu lodě. Místo, kde se lodě opravují a vyzvedávají z moře, se jmenuje shipyard. Tu budeme týden až dva- v tuto chvíli se neví, jak dlouho zabere oprava lodi. Každopádně bychom měli stihnout charter, který začíná 16/8. Opět Saudové, ale na týden.