Jaká místa jsem jako stevardka na jachtách navštívila

 Práce na jachtách je náročná. Pokud přežijete jednu letní sezónu, tak je velmi pravděpodobné, že několik měsíců vůbec neuvidíte svou rodinu a přátele. Většina posádek žije přímo na lodi ve sdílených skromných  kajutách a osobní život dost splývá s tím pracovním. To je asi ta největší daň, která je však do jisté míry vyvážena možností poznávat různé destinace. Abych byla konkrétnější, napíšu o místech, která jsem navštívila já. Stručně jsem se pracovně ocitla ve Španělsku, Francii, Monaku, Itálii, Chorvatsku, Černé hoře, na Grenadě, Svatém Vincentu a Grenadinách, Britských a Amerických panenských ostrovech, Na Bahamách, Svatém Martinovi, Martiniku a Guadalupe.

2013

První jachta, na které jsem pracovala, byla zakotvená v přístavu v Palma de Mallorce. V té době mi bylo 24 let. První dva-tři měsíce jsme loď připravovali na léto. Jednalo se o soukromou jachtu, takže na ni jezdila jen rodina, která ji vlastnila, a jejich přátelé. Mallorcu jsem znala už z předchozích let, kdy jsem tam jezdila na několik měsíců v roce jako au-pair, a opravdu jsem si ji zamilovala. Měla jsem tam dost přátel a známých, mezi nimi i několik Češek a Čechů, co se tam už usadili. Měla jsem tam svoje oblíbené bary, restaurace, pláže, španělsky jsem uměla říct jen pár úplně základních vět. 

Koncem května jsme vyjeli směr Itálie, kde jsme se pak zdržovali až do konce srpna. Turečtí majitelé vždy přijeli na pár dní, málokdy zůstávali na dýl než týden, a pak zas odjeli. V těchto mezerách jsme stále pracovali, měli jsme každodenní pracovní rutinu, ale víkendy byly volné. Díky tomu jsme navštívili Capri, Neapol, Řím, Porto Santo Stefano, Porto Cervo na Sardinii, Portofino a San Remo. S majiteli na palubě jsme jeli na ostrov Elba, ostrov Ponza, projížděli dvakrát kolem vraku potopené Costy Concordie. Určitě jsem měla možnost vidět víc míst, ale vzhledem k tomu, že je to už deset let a že jsem si v tu dobu nedělala poznámky, tak se nejedná o perfektní výčet.

Na konci srpna jsme se vrátili na Mallorku. Na zimu se jachta přesouvala na Bahamy, kde majitelé vlastnili svůj ostrov. Já jsem se rozhodla nepokračovat a po letní sezóně skončit. Za vydělané penízky jsem jela na Island, podnikla roadtrip z Valencie po Granadu, navštívila Maroko a žila v Barceloně až do příštího jara, kdy jsem si našla další práci. Kolem Barcelony to mám celkem solidně projeto. Sitgets, Tarragona, Montserrat, Costa Brava, Besalú, Figueres a podobné vesničky.

2014

V březnu jsem dva týdny pracovala jako dayworker na jachtě v Barceloně, a pak jsem se přesunula na Mallorcu, kde jsem působila až do října. Jednalo se opět o privátní jachtu s německým majitelem a jeho španělskou partnerkou. Zdržovali jsme se hlavně na Mallorce, občas vyjeli na Ibizu. V září jsme pak jeli na boat show do Monaca a Cannes, protože jachta byla na prodej a boat shows jsou vlastně takové exhibice, kde se jachty na prodej vystavují potenciálním zájemcům. Mezi boat shows jsme byli zakotvení v přístavu v Imperii v Itálii.

Pokud jsme zrovna necestovali, tak jsme až na jednoho člena posádky bydleli mimo loď, Já jsem si pronajala pokoj ve sdíleném bytě v Santa Catalině v centru Palmy. Bydlela jsem s Kolumbijkou a její teenage dcerou. Majitel jachtu nevyužíval velmi frekventovaně, takže jsem stihla v průběhu sezóny výlet na Costa Bravu, rodiče přijeli na týden a s mým tehdejším přítelem jsme si pronajali na několik dní malou plachetnici a plachtili kolem zálivu u Palmy.

V říjnu jsem pak odjela se zastávkami v Římě a na Rhodosu do Turecka, začala jsem studovat magisterský program na VŠ, v prosinci jsem opět odjela do Maroka. Mezi tím jsem pendlovala mezi ČR a Barcelonou, kde bydlel můj tehdejší přítel, a to až do června 2015. 

2015

Podařilo se mi rychle udělat všechny zkoušky ve škole, tudíž se mi mezi zimním a letním semestrem vytvořilo asi měsíční okno. Tento čas jsem strávila v Barceloně studiem intenzivního kurzu španělštiny. V tomto roce jsem začala s hledáním práce na jachtě o pár měsíců později, protože jsem na konci května měla zkouškové období na VŠ. Na Velikonoce jsme podnikli roadtrip na motorce po Španělsku. Toledo, Cuenca, Avila, Segovia, Zaragoza a další zastávky po cestě.

Hned po zkouškovém období v letním semestru jsme vyrazili na road trip do Slovinska a Chorvatska a odtud hned směr Barcelona, kde jsem už měla domluvenou práci na jachtě. Jen na tři měsíce, což mi kvůli škole vyhovovalo. S majitelem jsem měla osobní interview pár týdnů zpět. Byla jsem zrovna v Barceloně, když mě pozval do Madridu na pohovor. Koupil mi jízdenku super rychlým vlakem AVE mezi Barcelonou a Madridem, ráno tam a v pozdním odpoledni zpět. No byl to zážitek jet průměrnou rychlostí 170 km/h, vlakem, který jede maximální rychlostí až 310 km/h, a ujet 500 km za 2,5-3 hodiny.

Po prvním týdnu práce jsme přejeli na Sardinii, kde se po pár dnech nalodil majitel. Bylo mu tak 75 let. Bylo mi řečeno, že majitel tráví na lodi celé dva měsíce v kuse, a tak to bylo. Červenec na Sardinii vystřídal srpen na Formenteře. Kromě snad jednoho volného dne na Sardinii a jednoho volného dne na Formenteře, jsem neměla příležitost někam vyrazit. Ty dva volné dny jsem prochrápala vysílená na pláži. Po prvním týdnu v září jsme se vrátili do Barcelony, kde má jachta svůj domovský přístav.

2016

Opět jsem kvůli VŠ musela oželit práci jen na tři měsíce. Slovo dalo slovo a já jsem získala práci na stejné jachtě jako minulý rok. Hned po zkouškovém jsem se přesunula do Barcelony, kde jsem se zhruba měsíc připravovala na státnice. Den před závěrečnýma zkouškami na VŠ jsem přiletěla domů. Příští den jsem šla na státnice jako první v pořadí na mou žádost, protože jsem musela stihnout letadlo z Vídně odpoledne. V noci jsme pak odjížděli s lodí ze Španělska. Trošku stres, ale vše vyšlo.

Program byl více méně stejný, no moc jsem toho neviděla. Klasika Sardinie a Formentera, a pak Barcelona. Vzrůšo mě čekalo až po odpracovaní letní sezóny. Můj přítel dostal práci ve výzkumném centru v Mexiku. Už tam byl a na konci září jsem se přesunula za ním do Baja Californie.

Jen pár dní od mého příjezdu jsme odjeli na naši naplánovanou dovolenou do Peru se zastávkou v Mexico City. 24.12. jsme odletěli do Los Cabos a autem zpět přejeli celý Californský poloostrov. Zmiňuji i tyto výlety, které s jachtami nesouvisí, každopádně bez vydělaných peněz z jachtingu bych je pravděpodobně všechny nemohla podniknout. Je to odměna za tvrdou práci, což je ta spojitost.

2017

V únoru za mnou přijeli rodiče na dva týdny. Týden jsme cestovali po Kalifornii, navštívili jsme Death Valley, a týden po Baja Californii. V dubnu jsme s přítelem cestovali po národních parcích v USA (Sequoia NP, Grand Canyon, Bryce Canyon, Zion NP, Canyonland) a v květnu jsme se vrátili do Evropy. Strávili jsme pár dní v ČR, a pak 3 týdny v Katalánsku, kde jsem absolvovala svůj první potápěčský kurz. Během té doby jsem si našla jachtu na léto.

Vlakem z Girony jsem se dopravila do Imperie v Itálii. Během letní sezóny jsme se pohybovali po Cote d´Azur, tedy jižním pobřeží Francie včetně Monaka. Byla to moje první charterová jachta, tzn. že jsme měli hosty, co si jachtu pronajali, nejčastěji na týden, a k tomu tam jezdil i majitel lodi se svojí rodinou mimo tyto chartery. Je to víc práce, ale k výplatě se ještě připočítávají dýška. Dýško pro jednoho člena posádky se pohybuje v řádech stovek až tisícovek euro. Člověk si tu vydělá mnohem víc než na privátních jachtách. Je to víc stresu, častěji se mění členové posádky během sezóny, protože to v určité chvíli přestanou fyzicky i psychicky zvládat.

Po letní sezóně jsem strávila několik týdnů doma, stihli jsme dokonce i lyžařský výlet, a na konci října jsem opět letěla do Mexika. V listopadu jsme odjeli na týden do Puerto Vallarta ve státě Jalisco, což byla dovolená pro mě, pro přítele pracovní cesta. Poté jsme se vydali do Kolumbie, z Cartageny jsme přepluli na plachetnici do Panamy, z hlavního města jsme přejeli autobusem do Kostariky a ze San Jose jsme se dostali letecky zpět do Mexika.

2018

V únoru jsem podnikla svůj první solo výlet. Odjela jsem na dva týdny na Yucatán, Projela jsem tam veřejnou dopravou 4 mexické státy- Yucatán, Quintana Roo, Campeche a Chiapas. Hned po návratu jsem pracovně nastoupila na luxusní potápěčskou loď, což je úplně jiný business než luxusní jachty. Měla jsem možnost se během výletu potápět s obrovskými mantami a šnorchlovat se žralokem obrovským a s žraloky hedvábnými (silk sharks) u ostrova Soccoro pod Californským poloostrovem. Nakonec jsme se nedomluvili na podmínkách. Na jaro jsme podnikli další roadtrip do amerických národních parků Yosemite a Kings Canyon a v květnu jsem přejela do Evropy.

Zpočátku jsem pracovala na jachtě v Cannes. Po dvou týdnech mě kapitán na majitelovo přání propouští. Šok. Vůbec jsem nechápala. Co jsem udělala špatně? Pak jsem se dozvěděla o nějakých power games mezi majitelem a kapitánem. Kapitán vyhodil stevardku, kterou měl majitel v oblibě. Mě najal kapitán, tak jsem dostala vyhazov od majitele. No co už, naštěstí o den později už sedím ve vlaku do Imperie, kde na mě čeká místečko na stejné jachtě jako v roce 2017.

První charter jsme podnikli ve Francii, měla jsem možnost navštívit Cannes, Nice a Antibes, pak jsme přejeli do Černé hory, loď se přesunula z Imperie do Tivatu, což bylo skvělé, protože západní Středozemí mě už celkem nudilo. Zbytek sezóny jsme navigovali hlavně po Chorvatsku a Černé hoře. Několik dní jsme stavěli v Trogiru, Šibeníku, Skradinu, Zadaru, Dubrovníku, na ostrovech Hvar, Korčula, Mljet, Vis, v NP Kornati, projeli jsme Boku Kotorskou.

Po létě jsem opět odjela do Mexika. Tentokrát jsme měli naplánovaný na prosinec výlet po státech Puebla, Oaxaca, Chiapas a Qintana Roo. 

2019

Po Novém roce jsem nastoupila do intenzivního kurzu španělštiny v Mexico City, kde jsem strávila dva měsíce. V dubnu jsme vyjeli na náš již tradiční roadtrip po USA, tentokrát Big Sur a San Francisco. A pak jsem to úplně totálně zabalila, odstěhovala jsem se se vší bagáží i mexickým psem zpět do Evropy a rozešli jsme se s přítelem.

V květnu jsem zahájila sezónu na stejné jachtě jako v letech 2017 a 2018. V červnu jsem si na měsíc pronajala apartmán hned vedle přístavu v Tivatu, protože jsme neměli žádný charter po celý měsíc, a já si tak mohla užívat soukromí. Trochu jsem výletovala- Dubrovník, Perast, Kotor, Herceg Novi, Budva, Stary Bar, NP Lovcen, Cetinje. Tím, že to byl už třetí rok na stejné jachtě, tak všechno uběhlo rychle a trochu začalo splývat s předešlými lety. Víc než cestování jsem si užívala svých kolegů, kteří se stali mými kamarády, a často jsme vedli vtipné diskuze u dobrého pití a jídla.

Po sezóně jsem zůstala ještě týden v Chorvatsku na Makarské riviéře, kam za mnou přijela bývalá spolupracovnice a kamarádka z UK. Trochu jsme výletovaly a užívaly si pláží bez lidí, protože už byl konec září.

Kromě změn v osobním životě jsem si naprogramovala změnu i v pracovním životě. Říjen jsem strávila na dovolené v Mexiku a v listopadu jsem se přesunula přímo z Mexika do Karibiku, konkrétně na ostrov Grenada, kde jsem začala pracovat na luxusním katamaránu.

2020

Jednalo se o charterový katamarán, většina klientů byla z USA. Američani se nezdráhají nechat pěkné dýško, na rozdíl od některých Evropanů, kteří by si raději nechali uřezat ruku než nechat 10% dýško. Překvapilo mě, jak je tam vše drahé, přitom většina domorodců jsou chudí lidé, co bydlí v dřevěné chatrči. Takže vyšší dýška byla velmi vítaná.

Grenada bylo nejjižnější místo. Odtud jsme plachtili severním směrem na Svatý Vincent a Grenadiny, Martinik, Guadeloupe, Svatý Martin, Americké panenské ostrovy a Britské panenské ostrovy a zpět. Všechny místa jsem měla možnost navštívit ve volném čase. Viděla jsem krásné pláže, sopky, plantáž s kakaem, místo, kde se natáčeli Piráti z Karibiku, potápěla jsem se, šnorchlovala s želvami, jedla zrovna chycenou langustu na pláži, sashimi a steaky z námi uloveného tuňáka žlutoploutvého a mahi mahi při cestě mezi ostrovy. Prostě to byla změna, kterou jsem potřebovala, aby ty zážitky nesplývaly.

Od ledna jsme četli zprávy o covidu a dělali si z toho srandu. Když nám v březnu hosté kvůli covidu zrušili charter a o týden později začali na některých ostrovech zavírat letiště, tak nám došlo, že je situace vážná. Musela jsem se rychle během dne nebo dvou rozhodnout, jestli zůstanu nebo jestli radši odletím. Odletím, ale kam? Za novým mexickým přítelem, kterého ani pořádně neznám, nebo zpět domů do Evropy?

Byl konec března a já se ocitám v Mexiku. Všechno se postupně zavírá. Mexiko končí i s produkcí piva a na pláži jezdí security a vyhazuje z ní lidi. Restaurace, posilovny zavřené, do supermarketu může jen jedna osoba z domácnosti, před vstupem kamkoliv dezinfikovat ruky a roušku nosit všude kromě vlastního domu. Chceš jet na výlet? Jen do cca 10 km od bydliště. Před každým větším městem stojí policajti a kontrolují občanky s adresou bydliště. Pokud v tom městě nebydlíš a nemáš pádný důvod ke vstupu, tak se otoč a jeď zpět domů. Takto přežíváme až do podzimu.

Přítel byl taky bez práce, protože se přestaly točit filmy a seriály, on je člen filmové posádky. Naší hlavní aktivitou se stala play station. Já skoro 32 let, on 33. Naštěstí se mi v létě podařilo ulovit práci asi na měsíc, a to na Amerických panenských ostrovech, kam sem odjela trošku s obavami kvůli covidovým opatřením a s velkým nadšením. Jednalo se o větší celkem slavný charterový katamarán. Velmi se mi líbil ostrov Svatý Jan. Byly tam naprosto snové pláže, málo lidí a hodně zeleně.  V září jsem se vrátila do Mexika.

V listopadu jsme odjeli na Yucatán bez letenky zpět. Na Cozumelu jsme si udělali potápěčský kurz, jinak jsme cestovali po poloostrově.

2021

Nakonec se dostáváme k mému poslednímu pracovnímu roku na jachtách. Na rozdíl od celkem nudného roku 2020 byl tento rok celkem vydařená jízda. Nějak v půlce ledna odlétám obrazně řečeno přímo z pláže na Yucatánu na Bahamy. Zde nastupuji na katamarán, kde jsem krátce pracovala v létě 2020. Po dvou týdnech odlétám zpět do Mexika. Má drahá polovička začíná pracovat na natáčení seriálu v Puerto Vallarta. Kvůli covidu nesmí nikoho ze štábu navštívit ani rodina. Dodržují se přísná bezpečnostní pravidla. I přes to jsem se tam vypravila a ubytovala kousek od hotelu, kde byl ubytovaný štáb, abych byla blíž svému milému. Zhruba po týdnu odlétám na Svatý Martin na stejný katamarán.

Plachtíme na Bahamy, kde se jdu potápět s velkými žraloky ve Stuart´s cove. Naprosto famózní zážitek. Z Baham na Americké panenské ostrovy. To se mi stává osudným. V roce 2019 jsem dostala B1 víza jen na rok. Jinak jsem měla Estu. V covidové době skoro nikde nevydávali víza, ambasády jely v omezeném provozu. Imigrační úředník mi bez kompromisu sděluje, že musím co nejdřív odjet, že mě podruhé na Estu do USA nepustí. Takže příští ráno covid test (už asi desátý za poslední měsíc a půl), a následující den letím po 6 týdnech zpět do Puerto Vallarta. Musím se rozloučit s prací, kde jsem mohla minimálně do června působit.

Cestujeme dva týdny po státech Jalisco a Nayarit, a pak na začátku května letím domů do Evropy.

Začínám opět hledat práci a kolem 20. května jsem už na jachtě na Mallorce. Je to charterová loď, která cestuje jen kolem Baleárských ostrovů. I když bych chtěla, abychom měli hodně charterů, tak mi nakonec přijde vhod, že jachta není nijak extrémně vytížená, protože asi 22. května mám potvrzené, že jsem těhotná, což pro mě není úplným překvapením. Nejvtipnější je, že jsem dostala místo po jiné stevardce, která taky zjistila, že je těhotná. Rozhodnu se nikomu nic neříkat, protože nechci ztratit práci.

2021 pracovní léto jsem strávila na své milované Mallorce v klidném pracovním prostředí. Dvakrát jsme jeli na Ibizu, jednou na Menorcu. Týden jsem po ostrově cestovala s rodiči, pak asi 4 dny s bratrem a jeho přítelkyní a nakonec za mnou přijel na dva týdny přítel, který přiletěl z Mexika s jednosměrnou letenkou. Z Mallorky jsme odlétali spolu na začátku 6. měsíce mého těhotenství, které nebylo odhaleno až do doby, kdy jsem porodila a pochlubila se fotkou na sociálních sítích.

Po roce 2021 se mi totálně změnil život a tak nějak v něm začínám hledat své místo a uplatnění.